Písně nového zpěvníku jsou řazeny podle osnovy, jejímž stěžejním tématem je bohoslužba. Stejně jsou řazeny i texty modliteb nebo vyznání.
Kliknutím na příslušnou kapitolu otevřete tuto část zpěvníku s písněmi.
Výzva ke zpěvu není sice součástí Desatera, ale na mnohých jiných místech Bible, v ústech mnoha svědků víry zní: „Zpívejte Hospodinu píseň novou“, volejte, hlučte, jásejte, Bůh vás slyší. Chceme následovat tuto výzvu a připojit se k hlasům žalmů i dalších biblických zpěvů v jejich pestrosti a vyzpívat chvály, díky, prosby, ale i nářky či žal. Písní můžeme vyznávat, zvěstovat i připomínat a vyprávět. Také skrze zpěv tvoříme společenství víry v Boha Stvořitele, Ježíše Krista Spasitele a Ducha svatého Posvětitele, společenství víry, které napříč staletími trvá a připojuje se tak svým hlasem i k zástupům pějícím na nebesích.
O každém jednotlivci Pán Bůh dobře ví. Evangelium blízkosti Božího království je však zvěstováno ve společenství církve. Shromážděný lid naslouchá Božímu slovu, slaví křest a večeři Páně, vzývá Boha, přiznává viny, prosí o odpuštění, vyznává víru, přimlouvá se za druhé, přijímá požehnání. Jsme zváni na místo, kde „je stále přítomna tvoje sláva“ mezi námi.
Jak slavné jsou příběhy Boží záchrany! Po celý rok – a opakovaně znovu a znovu stojí Boží lid uprostřed děje, který připomíná i nabízí velké skutky Boží. V Kristu Bůh sestoupil jako dítě do světa, odsouzen lidmi zemřel na kříži, třetího dne vstal a zve svou církev k následování. „Vítězi k poctě zpívejme!“ Na této cestě nás od počátku provázejí ti, kteří svou víru již v dějinách dosvědčili, i ti, kteří přijdou po nás. Vyznání důvěry v Trojjediného Boha nás všechny spojuje přes meze času.
Člověk nežije jen velkými slavnostmi, není také možno stále být ve společenství. Momenty, kdy lze víru projevit, opřít se o ní, požádat o Boží blízkost, jsou často i velmi malé, všední, rychle ubíhající životem. Také písně pravidelně, denně užívané mohou provázet život křesťana. „Vše dobré, co máme a co dostáváme, tys nám, Bože dal. Přijmi píseň chval.“
Snad nejtěsněji vždy býval a je člověk s písní spojen ve chvílích osobní modlitby, „v bouřích žití vezdejšího“. Těžkosti života, obtíže vzájemných vztahů, nemoc či smrt jsou nejen mezním a přitom častým prostorem našich zkušeností, ale také příležitostí k vyjádření osobních pocitů, proseb, doufání i jistoty naděje. Jak užitečné je znát písně zpaměti.
Jen se rozhlédněte kolem. Uvidíte stvoření nádherné i to porušené. Potkáte společenství plná respektu a vzájemnosti, ale zároveň narazíte i na rozbroje neuvěřitelných rozměrů. Když klopíme zrak, s dychtivostí a pokorou usilujeme o nápravu, když výhled víry nekončí obzorem času a našich vlastních zkušeností, vždy smíme pozvednout hlas k písni. „Nový den svítá…“