1. D Kdo G se A vzdáHm vá D/F# cest, G kterým Em vládA ne Hm hřích,
kdo D neříA dí se Em radou bezbožA ných,
D ten, kdo se Hm zříká D lží a posmíEm váHm ní,
D po Božích Hm řádech Em ptá se D bez přesHm táEm ní,
kdo F#m spraveG dlHm nost A hledá F#m den E co A den,
D poG žehA náHm ní D/F# smí G nalézt v Em díle D svém.
2. S vírou dál jak strom bude pevně stát
a z čerstvých vod vždy novou sílu brát.
Úrodou hojnou sytí hladového,
v žáru se stává stínem znaveného.
Těm, kdo se trápí, chce být útěchou.
Věrným dá Bůh znát cestu bezpečnou.
3. Bezbožní však svůj život ztrácejí,
když vlastní vůli věří raději.
Jsou jako chmýří, kterým vítr zmítá,
když Boží láska zůstává jim skrytá.
Před soudem s pýchou těžko obstojí,
bez milosti svou duši nezhojí.