1. Dm RozveselAm te se v F HospoDm diAm nu,
spravedliDm ví a C uEm přímAm ní!
Dm Zněj harfa kAm slávě F jeho Dm čiAm nů,
nástroje Dm hudby, C loutEm no, Am zni!
C Novou G píseň Dm pějAm te,
C sladit G všechno Dm chtějAm te
kC sláG vě Am pravéA mu
Dm jen sloC vu Dm BoAm žímu,
C díG lu Am trvaléD mu,
F nás C těDm šíAm cíDm mu.
2. Spravedlnost a soud s Bohem jdou
a milosti je plná zem.
Nebesa slovem stvořena jsou,
roje hvězd jeho rozkazem.
Také moře stvořil,
do propasti vložil,
ctí ho všechna zem.
Světu stvořenému,
jím postavenému,
je mocným Pánem.
3. Národů radu ruší Bůh sám,
úmysly jejich nejsou nic.
Ve věčné radě sklání se k nám
a moudrost jeho bez hranic.
Blažený lid onen,
kde Hospodin Bohem,
lid vyvolený
za jeho dědictví,
Bůh v milosrdenství
shlíží naň, věrný.
4. Ten, který každé srdce stvořil,
patří na skutky všech lidí.
Král, jenž se Bohu v lásce kořil,
vysvobození uvidí.
Hospodin je náš štít,
on může vyprostit,
naději nese;
duše k němu vzhlíží,
pomoc už se blíží,
rozveselme se!