V těžký čas zármutku svého vzýval jsem Boha

Žalm 77

Autoři: Jiří Strejc, Slavie Radechovská
Licence: licence Evangelický zpěvník (dovoluje publikaci jinde)
 1. ​Em V těžký ​Hm čas zármutku ​Em svého​Hm 
 ​Em vzýval ​Hm jsem Boha sa​Em mého,​Hm 
 ​Em svůj hlas k ​A Bohu jsem vzná​Hm šel,
 ​G do​A kud ​Hm mne nevysly​Em šel.
 ​G A ​D tak ​G čím mi bylo ​D tí​G že,
 ​Em bych ​D jej ​G sobě měl vždy ​D blí​G že,
 ​Em tím víc ​A jeho pomo​Hm ci
 ​G hle​A dal ​Hm jsem dnem i no​Em cí.
 
 2. Však má duše, jsouc svírána,
 byla potěšení prázdna,
 neboť Bůh můj mne děsil,
 čím víc jsem na něj myslil.
 Ačkoli jsem ho vždy vzýval,
 v úpění svém se modlíval,
 můj duch v těžkém truchlení
 byl v bolestném sevření.
 
 3. V tom mém velkém naříkání
 zbavil jsi mne mého spaní,
 musel jsem se snížiti,
 ani nemoh mluviti,
 až jsem myslí pokojnější
 patřil na časy někdejší,
 v nichž Bůh milosrdenství
 věrným svým činil množství.
 
 4. Tu jsem i na to vzpomínal,
 co jsem někdy Bohu zpíval,
 laskavého jej znaje,
 čest mu za to vzdávaje
 se vší ducha horlivostí.
 Když jsem všechno s bedlivostí
 v srdci svém rozvažoval,
 tím jsem se posiloval.
 
 5. Což mě Pán Bůh, můj ochránce,
 zahnal od sebe dokonce?
 Zdali pak již na věčnost
 přede mnou skryl svou milost?
 Zapomněl snad své lítosti,
 již projevoval v hojnosti?
 To pak byla by smrt má,
 však Pán proměnění dá.
 
 6. Hojněji bych v tom prospíval,
 vždy jsem sobě připomínal
 divné skutky tvé, Pane,
 zdávna tebou činěné.
 O tvých divů mocném díle
 myslil jsem i mluvil mile,
 slávu tvou v něm spatřuji
 a všem toto zvěstuji:
 
 7. Tobě, Bože, čest a chvála,
 cesta tvá je svatá, stálá,
 jistě není jiného,
 Bože, tobě rovného.
 Ty jsi vpravdě ten věčný Pán,
 jenž věci divné činíš sám,
 ty své moci netajíš,
 v známost ji všem uvádíš.
 
 8. Tys silou ramene svého
 vyprostil ze jha těžkého
 potomky Jákobovy
 i syny Josefovy.
 Tvou moc vody pocítily,
 zděšeny se zastavily,
 oblak spustil déšť hojný,
 vydal i zvuk přehrozný.
 
 9. I země se hrozně chvěla,
 když tvá noha tam kráčela
 přes moře vod násilných,
 kde nezbylo stop žádných.
 Ale stádo lidu svého,
 Mojžíšem vyvedeného,
 k pastvám vedeš rozkošným,
 pokoj dáš vyvoleným.
Evangelický zpěvník 2026

Nástroje

Transpozice
Posuvky
Zjednodušit zobrazení
Zobrazit akordy
Velikost písma
Blokovat zhasínání displeje

Nahrávky