1. Bmaj Když bral se Dbm7 zástup lidu D Páně
Dbm7 z pout egyptského F vězeGm ní,
když Dbm7 vycházel rod Gm vyvoleDm ný
z tmy Bmaj modlářského Ab zmatení,F
tu byli B všichni Božím C9 chrámem
C7 a Hospodin Fmaj sám Am jejich Dm králem.
2. I moře tenkrát ztišilo se
a ustoupilo na chvíli.
A řeky proud se nazpět vrátil,
když do jejich vln vstoupili.
I hory, jež vždy pevně stály,
se v základech svých rozhýbaly.
3. Co stalo se ti, moře vzpurné,
proč uteklo jsi náhle zpět?
Proč, řeko, vlny tvoje bujné
svůj zastavily prudký let?
Proč skákaly jste, hory, kopce,
jak přestrašené v zmatku ovce?
4. Jak nemá třást se země celá,
když Panovník sám blízko je!
A kterak by se nezachvěla,
když Bůh náš moc svou zjevuje!
On v jezero vod skálu mění
a studni hloubí ve křemeni.