1. C Chci G PáC na F slaG viC ti
svým D srdcem čaG su C kažD déG ho
a C svými A ústy Dm o G jeC ho
chváG le vždy C mluG viC ti.
Jen v G PáC nu F buG de C mít
G má C duše chloubu F nejG vyšC ší,
tu G tiC ší, F jak C to Dm uslyG ší,
C se F buC dou Dm veG seC lit.
2. Nuž věrní, zvěstujte
velebnost Páně srdečně
a jméno Páně společně
vždy se mnou zvyšujte!
Když ve svých úzkostech
jsem Pána hledal s vroucností,
on slyšel hlas můj s lítostí,
sňal pouta strachů všech.
3. Kdo v hloubi srdcí svých
před Pánem svým se sklánějí,
těm Bůh dá novou naději,
ujme se pokorných.
Jen hleďte, okuste,
jak Pán je hojný v dobrotě,
kdo věří mu, těm v životě
Bůh žehná zajisté.
4. Jak své dny naplní
ten, kdo chce kráčet v pokoji?
Se lží svá ústa nespojí,
vzdá se slov záludných.
Před zlým se neskloní,
všem dobré dary rozdává
a v tichosti vždy zůstává
ochráncem ztrápených.
5. Své oči upírá
Pán k srdcím všech spravedlivých
a hlasům proseb horlivých
sluch znovu otvírá.
Kdo činí skutky zlé,
k těm obrátí Bůh s hněvem tvář,
dál jejich dílo nechce znát,
sám soudí svévolné.
6. Když věrní volají,
Pán vyslýchá je v milosti
a hrůzy těžkých úzkostí
zbaveni bývají.
Vždyť blízko je Pán těm,
kdo jsou v svém srdci zkroušeni,
ti v naději vykoupení
povstanou v soudu den.